Ano, jméno Knopfler a potažmo ani Dire Straits není široké veřejnosti tolik známé, jako jeho kolegové Sting (společně napsaný megahit Money For Nothing), Eric Clapton (společné koncerty), Bob Dylan (produkce a kytary na dvou možná nejlepších Dylanových albech), Tina Turner (produkce alb, autor hitů Private Dancer, Overnight Sensation), atd ..., přestože jeho písně jsou v rádiích provařenější. Těžko se někdo mohl vyhnout hitům jako Sultans of Swing, Twisting by the Pool, Tunnel of Love, Walk of Life, Brothers In Arms, Money For Nothing, ...

V sobotu 26.6.2010 v 20:15, když s akademickou čtvrhodinkou začal český koncert Marka Knopflera nebylo sice v O2 aréně vyprodáno, ale úctyhodně zaplněno. A žádný z fanoušků neodešel zklamaný.

Vystoupení začalo stejně jako nové album svižnou "irskou" Border River. Na ní navázala úvodní dvojpíseň z kultovního alba Sailing to Philadelphia. V mé milované What Is It mě sice zklamaly nevýrazné housle a nehodící se irské píšťaly, posmutnělou Sailing to Philadelphia naopak perfektně doplnily a ještě zjemnily.

Po úvodním setu přišlo vysvětlení proč Mark sedí a sedět bude - problémy se zády. Pak přišlo pro mě největší překvapení večera, perfektně zahraný Coyote, zejména kontrabas v rukou Glena Wolfa a elektrická kytara jinak houslisty Johna McCuskera na sebe vztáhly pozornost.

Zhruba v polovině koncertu si přišli na své i ti, co dorazili zavzpomínat na hity z dob Dire Straits. Romeo & Juliet a Sultans Of Swing patří mezi ty nesmrtelné. Rozpad Dire Straits a první sólové album připomněla irská skočná Done with Bonaparte. Když pak dostal Mark do rukou akustickou kytaru dala se očekávat mezi bluegrassisty oblíbená kytarovka Marbletown.

Před pěti lety jsem si stěžoval, že T-mobile aréna nezvládla velké finále Speedway At Nazareth, O2 aréna však obstála se ctí a my si mohli vygradovaný závěr plně vychutnat. Tradiční poslední písní základního setu byla čtvrthodinová kompozice Telgraph Road. Když jsem kdysi na fastivalu Prázdniny v Telči slyšel Telegrafní cestu v podání Druhé trávy, říkal jsem si s vlhkostí v očích a mrazením v zádech - ještě ji tak slyšet v originále naživo a můžu umřít. Letos jsem ji slyšel podruhé.

Přídavky si publikum vytleskalo ve stoje a dočkalo se dalších hitů z let devadesátých - Brothers In Arms a So Far Away. Večer odstartovala úvodní píseň aktuálního alba Get Lucky a závěr analogicky nemohl patřit jiné písni, než poslední na témže albu - Piper to the End, při níž vynikla nádherná Markova kytara, která je ve studiové verzi poněkud utopená mezi houslemi a píšťalami.

Opravdu nevím co bych sobotnímu večeru mohl vytknout, užil jsem si to. Snad jen naprosto nevyužitý potenciál velkého plátna v zádech muzikantů, na které asi pětkrát za koncert problikl záběr nevalné kvality na některého z muzikantů případně na Markovu kytaru. Než takovýhle amatérismus, to raději nic. Ale Markovy koncerty jsou předším pastvou pro uši a ty dostaly naservírované opravdové lahůdky.

Set list:
Border Reiver (Get Lucky, 2009)
What It Is (Sailing To Philadelphia, 2000)
Sailing To Philadelphia (Sailing To Philadelphia, 2000)
Coyote (The Ragpicker's Dream, 2002)
Prairie Wedding (Sailing To Philadelphia, 2000)
Hill Farmer's Blues (The Ragpicker's Dream, 2002)
Romeo & Juliet (Making Movies, 1980)
Sultans Of Swing (Dire Straits, 1978)
Done With Bonaparte (Golden Heart, 1996)
Marbletown (The Ragpicker's Dream, 2002)
Get Lucky (Get Lucky, 2009)
Speedway At Nazareth (Sailing To Philadelphia, 2000)
Telegraph Road (Love Over Gold, 1982)

Přídavky:
Brothers In Arms (Brothers In Arms, 1985)
So Far Away (Brothers In Arms, 1985)
Piper to the End (Get Lucky, 2009)

Muzikanti:
Mark Knopfler - guitar, vocals
Guy Fletcher - keyboards
Danny Cummings - drums
Richard Bennett - guitar
Glenn Worf - bass
John McCusker - violin, flute, etc
Matt Rollings - piano
Mike McGoldrick - flute and whistle