Jen největší osobnosti hudební scény mohou po čtvrt století překonávat sami sebe v kvalitě svých nahrávek. Jedním z nich je Mark Knopfler, který své hudební kvality dokázal posunout o stupínek výš na novém albu The Ragpicker’s Dream.
Co víc, zatímco jeho rockoví kolegové vydávají jedno album za druhým na úkor kvality, Knopfler vydává své nové album po dvou letech, po vydáni podařeného Sailing To Philadelphia, kterého se prodalo 3,5 milónů nahrávek po celém světě. The Ragpicker’s Dream jsou nádherným pokračováním tohoto počinu. Je to nahrávka milých, příjemných a pohodových písniček dokazující Knopflerovu tvůrčí zručnost.
Tóny elektrické kytary, které mu udělaly jméno ve světě, jsou zde tiché a jemné, pouze dokreslující atmosféru písniček. "Nahrávka je hodně cítit laskavým akustickým zvukem", souhlasí Knopfler, "ale já vždycky psal o věcech, které vycházely z mého srdce. V tomhle se nic nezměnilo. Myslím, že kdybych psal Sultans of Swing dnes, napsal bych je stejně."
"Písně píšu o sobě, o obyčejných lidech, o tom co bylo a co se změnilo. Protože život jde stále dál, je moje muzika svým způsobem cestou mrzutých nálad. Cestovala ke Státům, aby se vrátila zpátky k Irské, Skotské a Anglické písničce a také k Evropské."
The Ragpicker’s Dream je poznamenáno klasickými prvky venkovské Ameriky. Nahrávalo s v Americe se stejnou skupinou, s jakou Mark spolupracuje už od roku 1996. "Je to čistě praktické," říká Mark, "protože já a Guy Fletcher (můj dlouholetý spoluhráč na klávesy a kolega z Dire Straits) pocházíme z Anglie a Jim Cox (vynikající piano a Hammond organ) pochází z Kalifonie a vsichni jsme se chtěli sejít někde uprostřed, kde byl zbytek spoluráčů."
"Byla tam místnost, kde každý měl svoji budku a viděli jsme se navzájem, protože studio používají kapely, které jsou zvyklé nahrávat společně." Tento duch společného úsilí se nese nahrávkou od úvodních Why Aye Man až po závěrečného Old Pigweed o dvanáct stop později.
Od začátku své sólové kariéry započaté roku 1996 albem Golden Heart se Knopfler ve svých písničkách posunuje k nižší výraznosti ve prospěch celistvosti písničky představené na The Ragpicker’s Dream. "Je to v mém srdci," říká. "Nevidím to jako útěk od elektrického zvuku. Písnička je na prvním místě. Píseň je král a vy se s ní snažíte udělat to nejlepší. Tak jsem to dělal vždycky."
"Jasně, hraji míň elektricky, ale proto, že doma píšu písně s akustickou kytarou. Je to způsob jak zůstat pravdivý. Sedím doma za stolem, hraju si na kytaru a čekám až se vynoří píseň. Pak jdu za kapelou a snažíme se ji udělat na stejný způsob."
Mark souhlasí že jeho písničkářská plodnost roste a je to pro něj větší zábava, než kdy jindy. "Psaní je moje osobní věc. Mám z toho stále větší radost a miluji to. Pak zahraju písničku chlapcům, každý si přidá svůj part a potom dáme písničku společně dohromady. Je to krásné období."
A teď na cesty. Knopfler začíná čtveřící koncertů během července v Shepherd’s Bush Empire a Beaulieu, jejichž výtěžek jde na charity Save The Baby, the Teenage Cancer Trust, Leuka 2000 a the Countryside Education Trust. Doprovází ho mnoho kolegů a přátel z 25 leté muzikantské dráhy, včetně Fletchera, John Illsleyho, Chrise Whita a the Hillbillies’ Brendan Croker a Stevena Phillipse.
"Nemůžu koncertovat tak často jako za časů Straitů kvůli škole a jiným věcem, ale koncerty s kapelou určitě budou. Strašně rád hraju mezi lidma. Kde na Vás vidím."
"Mám zkušenosti s velkou šou. Už to začínalo bejt tak veký, že jsem měl chuť se otočit a jít zpátky nazačátek. Chtěl jsem zase být klukem s kytarou. Nechci se od něj příliš vzdálit. Myslím, že se dostávám blíž k němu, ale jsem velmi pomalý žák. Učím se jak udělat nahrávku, aby měla takový zvuk, jaký chci. Je to pomalý proces, ale já se tam dostanu."
Co víc, zatímco jeho rockoví kolegové vydávají jedno album za druhým na úkor kvality, Knopfler vydává své nové album po dvou letech, po vydáni podařeného Sailing To Philadelphia, kterého se prodalo 3,5 milónů nahrávek po celém světě. The Ragpicker’s Dream jsou nádherným pokračováním tohoto počinu. Je to nahrávka milých, příjemných a pohodových písniček dokazující Knopflerovu tvůrčí zručnost.
Tóny elektrické kytary, které mu udělaly jméno ve světě, jsou zde tiché a jemné, pouze dokreslující atmosféru písniček. "Nahrávka je hodně cítit laskavým akustickým zvukem", souhlasí Knopfler, "ale já vždycky psal o věcech, které vycházely z mého srdce. V tomhle se nic nezměnilo. Myslím, že kdybych psal Sultans of Swing dnes, napsal bych je stejně."
"Písně píšu o sobě, o obyčejných lidech, o tom co bylo a co se změnilo. Protože život jde stále dál, je moje muzika svým způsobem cestou mrzutých nálad. Cestovala ke Státům, aby se vrátila zpátky k Irské, Skotské a Anglické písničce a také k Evropské."
The Ragpicker’s Dream je poznamenáno klasickými prvky venkovské Ameriky. Nahrávalo s v Americe se stejnou skupinou, s jakou Mark spolupracuje už od roku 1996. "Je to čistě praktické," říká Mark, "protože já a Guy Fletcher (můj dlouholetý spoluhráč na klávesy a kolega z Dire Straits) pocházíme z Anglie a Jim Cox (vynikající piano a Hammond organ) pochází z Kalifonie a vsichni jsme se chtěli sejít někde uprostřed, kde byl zbytek spoluráčů."
"Byla tam místnost, kde každý měl svoji budku a viděli jsme se navzájem, protože studio používají kapely, které jsou zvyklé nahrávat společně." Tento duch společného úsilí se nese nahrávkou od úvodních Why Aye Man až po závěrečného Old Pigweed o dvanáct stop později.
Od začátku své sólové kariéry započaté roku 1996 albem Golden Heart se Knopfler ve svých písničkách posunuje k nižší výraznosti ve prospěch celistvosti písničky představené na The Ragpicker’s Dream. "Je to v mém srdci," říká. "Nevidím to jako útěk od elektrického zvuku. Písnička je na prvním místě. Píseň je král a vy se s ní snažíte udělat to nejlepší. Tak jsem to dělal vždycky."
"Jasně, hraji míň elektricky, ale proto, že doma píšu písně s akustickou kytarou. Je to způsob jak zůstat pravdivý. Sedím doma za stolem, hraju si na kytaru a čekám až se vynoří píseň. Pak jdu za kapelou a snažíme se ji udělat na stejný způsob."
Mark souhlasí že jeho písničkářská plodnost roste a je to pro něj větší zábava, než kdy jindy. "Psaní je moje osobní věc. Mám z toho stále větší radost a miluji to. Pak zahraju písničku chlapcům, každý si přidá svůj part a potom dáme písničku společně dohromady. Je to krásné období."
A teď na cesty. Knopfler začíná čtveřící koncertů během července v Shepherd’s Bush Empire a Beaulieu, jejichž výtěžek jde na charity Save The Baby, the Teenage Cancer Trust, Leuka 2000 a the Countryside Education Trust. Doprovází ho mnoho kolegů a přátel z 25 leté muzikantské dráhy, včetně Fletchera, John Illsleyho, Chrise Whita a the Hillbillies’ Brendan Croker a Stevena Phillipse.
"Nemůžu koncertovat tak často jako za časů Straitů kvůli škole a jiným věcem, ale koncerty s kapelou určitě budou. Strašně rád hraju mezi lidma. Kde na Vás vidím."
"Mám zkušenosti s velkou šou. Už to začínalo bejt tak veký, že jsem měl chuť se otočit a jít zpátky nazačátek. Chtěl jsem zase být klukem s kytarou. Nechci se od něj příliš vzdálit. Myslím, že se dostávám blíž k němu, ale jsem velmi pomalý žák. Učím se jak udělat nahrávku, aby měla takový zvuk, jaký chci. Je to pomalý proces, ale já se tam dostanu."